Fanoušek je od slova fanatic

Definice fanouška – fanoušek sportovního klubu přijde na utkání / zápas / klání / závod nejen kvůli požitku ze sportovních výkonů, ale i proto, aby podpořil svého favorita. Docela to sedí, nemyslíte?

Fanouškem se jedinec rodí i stává.

Zrozenci

Ti první v tom vězí až po uši. Potřeba fandit u nich vychází z neodbytného a nutkavého pocitu, jehož naplnění teprve stvrzuje jeho existenci. Složitě řečeno? Tak tedy jednodušeji. Fanoušek prvního typu prostě fandí, aby byl. Ostatně slovo fanoušek vychází z anglického fanatic. Jde o skutečné srdcaře, gró celé fanouškovské základny. Samotné sportovní kluby si jich nesmírně cení, protože zůstávají věrní, i když se nedaří a výkony týmu nebo jednotlivců stopují klesající křivku. Věrnost až za hrob.

Druhou stránkou věci je jistý sklon k fanatismu, neboli k vášnivé a horlivé zaujatosti pro věc, která v určitých momentech přerůstá v nesnášenlivost. Jasně, sportovní utkání znamená, že hrajete proti soupeři, proti kterému je potřeba se vymezit. (Samozřejmě v případě, že váš soupeř není třeba imaginární čas nebo vzdálenost.) Toto vymezení má ale své limity. Po jejich překročená vás čeká dráha hooligena, rváče a výtržníka, který ve jménu sportu(!) a sportovního klubu, nejčastěji fotbalového, bitkaří a rve se. No, ono když se rvou dva znepřátelené tábory těchto ortodoxních fanoušků, tak to lze ještě pochopit. I při těchto bitkách existují pravidla, která všichni respektují, i když bez záruky a nějakého vyššího arbitra. Jenže nezřídka se násilí a nenávist přelijí i do ulic a životů běžných lidí. A to je už přes čáru.

Probuzení

Druhý typ jedince se fanouškem stává. Většinou nějakým iniciačním zážitkem. Iniciace od latinského slova initium – začátek. Známou iniciací je třeba křest v křesťanství. Iniciací může být také návštěva nějakého utkání v mladém věku, ve kterém všechno člověk nasává jako houba vláhu. Může jí být přítomnost na stadionu, když tým vašeho otce dá gól toho roku nejlepšímu týmu planety, jako se to stalo kamarádovi autora tohoto textu. Na apríla roku 1992. Sparta Praha přivítala FC Barcelona. V 65. minutě padl vítězný gól. A všechno, co následovalo poté, stálo za TÍM iniciačním zážitkem. Frenetická radost, která vytryskla z hlubin tribun, koncentrovaná energie, decibely vysoko nad povolenou hranicí a blažený pocit, který se zavrtával do tvárného dětského nitra hlouběji a hlouběji. Ten chlapec se stal celoživotním sparťanem, což nevadí. Princip je stejný u jakéhokoliv týmu. Atmosféra vás zkrátka pohltí a vy jste ztracení. Něco se ve vás probudí. Už se toho nezbavíte.

Fanouškovství znamená radost, vztek, smutek, čili emoce, jejichž průchodnosti dneska brání různá společenská omezení. Na stadionu to můžete ze sebe dostat ven a vyjít z něho s restartovanou mezipamětí.